Zimní tma

Za zimního rozbřesku
kde tváře zebou až pálí
slunce vychází na stezku
kde světu se ztrácí v dáli...

Za ledového rozbřesku
kdy umlkají všichni ptáci
bez slunečního paprsku
ve smutku vše se ztrácí...

Za temného rozbřesku
když vše se mění v led
duše se halí do stesku
nevlídný je k nám svět...

Až přijde rozbřesk jarní
kol nás se svět rozzáří
my s úsměvem na tváři
bude opět radost zpět...