Podzimní píseň

Jako sličná děva
odhazuje příroda svůj šat
za krátko však usíná
jen aby plody znovu mohla dát.

Meluzína v okně zní
recituje verše podzimní
vítr koberce z listí tká
načež ozdobí se do pastelova.

Slunce odvrací svou tvář
skromný to čas pro jeho zář
do mraků se raději schovává
ponurá jest to doba šedivá.

Dokud neusne poslední strom
dokud neschoulí se poslední stéblo trávy
jako královský bard
hraje svou každoroční píseň bez ustání.