Kráčela jsem sama mechovou cestičkou
a své putování doprovázela
tichou a něžnou písničkou.
V tom jako vánek jsi se snesl
a sedl si do mých rozevlátých vlasů.
Já oněměla úžasem
a vnímala tu krásu.
Opatrně jsem ti nastavila dlaň
a čekala jsem, co se stane.
Zatřepetal jsi křídly
a jemně si sedl do mé dlaně.
Nádherná chvíle,
ticho kolem mě.
Jen já a motýl.
Oba se poznáváme vzájemně.
Po chvilce našeho souznění,
odlétáš do výšin.
Já také odcházím
šťastná, i když šum tvých křidélek neslyším.
Dotek krásy nevšední,
pak v duši ještě dlouho zní...
Ten pocit musel být úžasný, Jaruško*
Objímám a PPÚ (*)
25.05.2024 14:55:42 | Emily Říhová
Toť šťastný motýl, lehounce,
že narazil na Jarunku,
lepší dál létat po louce,
než zdobit něčí nástěnku;-)
Pěkná, Jaru:-*
29.03.2024 01:03:28 | Žluťák