Ždánickým lesem
tiše jít
mít na vše čas
a najít svůj klid.
Houby si sbírat
a s košíkem pak plným
usednout na pařez.
Krásné stromy kolem mne.
Svačinou občerstvit pak tělo.
Má duše už plná je
plná dojmů z tichých hvozdů
lesa Ždánického.
Ptáci tu zpívají píseň svou
a já jen potají jim závidím.
Volnost, svobodu i lehkost
lehkost žití v tu v lese
v lese krásy, slunce, rozjímání.
Tu v tichu tak milém
tu asi nikdo nemá zdání
jak cítím se.
Cítím nádherně
v tom lese Ždánickém...