Vysočina

Jít Vysočinou, tím krajem

kolem Telče oklikou

Jihlavou projít, náměstím.

 

Pak k lesům kroky své jen vést.

Cítit vůni hub, borůvek i pramenů

ulehnout na louku a nad sebou jen miliony hvězd.

 

S ránem cestou k Trnávce jen jít

přehradou malou proplouvat

v srdci si nechat jen poslední list.

 

Pro vzpomínku na Zelenou horu

na dílo Santiniho umu

jeho oddanosti k harmonii celé

k dokonalosti Božího díla.

 

Božího díla tohoto světa.

Pro svět, pro kraj, pro Vysočinu

si nechat kousek místa.

Kousek místa ve svém srdci.

 

Jen pro tu Vysočinu...