Vítr
Vítr
Cítím, jsem vítr v korunách stromů.
Jsem něco zde a něco tam.
To, co ve mně zbylo, dávám jemu.
Ať vezme s sebou všechen klam.
Problémy vítr s listím odnese
někam do dálav, někam pryč
a jako mech zarůstám po lese,
láska prostě je, nezná když...
...a pokud ano, není to láska.
Komentáře (5)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskTahle je opravdu skvělá...
16.05.2024 10:55:52 | cappuccinogirl
tak to je dobře...že se líbí ;)
16.05.2024 10:57:05 | Penemue
Chvilku jsem přemejšlela nad poslední větou... láska podle mýho o každém když "ví"...
16.05.2024 11:00:28 | cappuccinogirl
vědět a konat jsou daleká slova i akce :)
16.05.2024 11:03:07 | Penemue
Láska je, co cítíš, má takovou sílu, jakou ji dáš...
Každé "když" může lásku oslabit, nebo jím může být silnější... záleží, co si uvědomíš:-) Tedy podle mýho:-)
Krásnej den, Pen:-)*
16.05.2024 11:32:52 | cappuccinogirl