Na břehu Jizery

Ty Jizero tajemná
zas sedím na břehu tvém
ve stínu mlčenlivých stromů
s nimiž jen vítr rozmlouvá
ve dnech májových
ač chladná voda k osvěžení zve
ranní paprsky se v ní rozpouští

Ach Jizero zrádná
na břehu tvém
s Tebou se klidně ožením
když se ti do hlubokých očí podívám
ztrácím hlas
jako když andělíčky polykám
místo kapely nám hrdličky budou pět
a vítr ten skvělý řečník nás oddá

Jizero kdesi v mateřských horách
začal tvůj zrod
odkud na své pouti
míjíš města, louky a lesy
teprve k večeru, když slunce zapadá
lovíš že dna ohnivé rubíny
až rudě zbarví se hladina
ač nejsi mojí rodnou řekou
přesto na břehu tvém
mohu navěky spát