Ve večer červnový

Vlak, nezastavitelné těleso,
šine si to mezi polnostmi a lesy
ve večer červnový, dlouhý, zářivý,
tam, kde roste osten a kopřivy,
tam, kde se řeka kroutí a lísky
se sklání nad tratí a skály z pískovce
v lese expandujícím bez opratí
stojí už tisíce roků, a pokud
by vás zajímalo, kde se vzaly,
tyhle skály dříve byly mořské dno.

Nesnáším, když se brzdy rozkvílí,
miluji vánek zvenčí a slunéčka s motýly,
vystoupit z vagónu, prozkoumat přírodu,
místa, kde nenajdeš jediný dům,
ve stinných zákoutích rád slzy proliji,
dávaje prostor melancholii,
a na mechu se potom krásně spí,
po soumraku se smrky pak sdílím splín,
však vy víte,
vy mi rozumíte.