V Tyršově parku

Jsem na vycházce do Tyršova parku
schovaný v horoucím červenci
v přítmí zeleně
odkud mezi stromy pozoruji tramvaje
které jedou odpočívat
na konečnou stanici

když tu náhle vítr nade mnou
vyplavil temné mraky
co v sobě nesou předzvěst zlého počasí
konečně začalo pršet a voda stéká
po listí které tak hezky šumí
jako symfonický orchestr jež začíná ladit
a letní déšť v asfaltových chodníčcích
hojí nevzhledné jizvy prasklin

Odjíždí prázdná tramvaj v šedivém dýmu
do města pod Ještědem
zatímco déšť začal sílit
a proto se jdu schovat do blízkého altánu
aby mne kapky nezabily
pod stříškou že starých smrků
které vítr klátí až k mým nohám
zatímco košaté keře kvetoucích pěnišníků
se rozvalují jako nahé ženy na pohovce