Země

Představte si místo, kde čas ztrácí smysl.
Tam, uprostřed chladné prázdnoty,
rotuje osamělá modrá perla –
naše Země.
Její oceány třpytící se pod slunečním pohledem,
kontinenty jako šepot dávných příběhů,
atmosféra, jež dýchá životem.

Vesmír kolem mlčí, ale září.
Hvězdy, staré jako samo stvoření,
sledují náš tanec kolem žhavého srdce Slunce.
Jsme jen jiskra v tomto nekonečnu,
prach částic, který si klade otázky.
A přece… prchavost naší existence
nemění nic na její kráse.

Stojíme na hranici vědění.
Hledíme do hlubin, jež skrývají tajemství zrodu černých děr,
slyšíme volání supernov z dávných dob.
Země nás nese jako matka –
kolébá nás v gravitačním rytmu,
chrání před zimou vesmíru.
A my?
Čmáráme rovnice do hvězdných map,
sníme o exoplanetách,
bojujeme s vlastní pomíjivostí.

Toto je náš příběh:
příběh tvorů, kteří vzhlížejí k nebi
a v srdci nosí otázku:
*Jsme sami… nebo je vesmír sám život?*