Torza II

Víly tančí při měsíci,

ze tmy hledí

hnusný skřet.

To Tvá duše tehdy tančila

To mé srdce

se tehdy dívalo…

 

Nikdy už nevstat z popela nevinných

 

Tančila jsem na hrobě padlých,

sukni k nebi vyhrnutou

 

Přešla jsem přes ulici,

kde stála dívka na kolenou

Přešla jsem přes maštale do polí

a té dívce naději

pohřbila mezi kamení

 

Myslela sis,

jak v Tvých vlasech zazáří něha,

až se jich dotkne svou nesmělostí.

Zatím se jen přehnal vítr

a zem zůstala zjizvená.

 

V Tvých dlaních

nevykvetou tulipány.

Jen plevel usmívá se do světa.

 

Mezi stromy usla víla

s holými patami

s rudými rameny

Hajný srnu vyplašil

a sova věděla, že na sever potáhnou žluny

Les neměl strach

 

Přišlas hlohem ozdobit

můj černý hrob

Lem Tvých šatů

přikryl mé rty zamrzlé

Vyprávěj mi příběhy

 

Vstoupilas do mého zázemí,

nad lopatkami ostružiní,

pod chodidly plátky růží.

Pak ráno napad sníh

a Ty jsi šla hledat zítřek

do náruče jiných víl