Tráva
Tráva
a dopřál si hrnek dobré bílé kávy,
seděl tam na židli a tiše pokuřoval...
a kouř co stoupal ke stropu,
kolem jeho rozcuchané hlavy,
měl barvu mraků...
novej den začínal/to každej ví/
kosením trávy...
Když jsem pak za kliku bral,
za kliku starých oprýskaných dveří,
co vedly do zahrady...
cítil jsem tu vůni,
co nejde zapomenout...
vůni posečené trávy.
Strniště píchalo do bosých nohou,
tak jako vousy z dědečkovy brady,
proto jsem vklouznul do sandálí,
abych mohl slyšet jeho rady...
˝zahradou běhej jako vítr,
zastav se na chvilku pod jabloní...
kdo stojí pořád - bude Černej Petr,
jó...vítr nikdo nedohoní...˝
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Zatím jsem nečetl všechny Tvé básně,yle už teď si troufám tvrdit že žadná ,opravdu žádná na mě neudělá vetší dojem.. a nezanechá ve mě cosi.. Opravdá přenádherná..
10.04.2007 21:10:00 | Roger
cítím tu vůni posekané trávy a v hlavě mi zní zvuk brousku, jak přejíždí přes ostří kosy, když ji děda brousil....dík za tu vzpomínku
09.04.2007 17:49:00 | Lorraine
Měla jsem taky dědu,
co pak už jen jezdil na vozítku,
ale dodnes si vzpomínám ,
že přes jeho pokosené obilí jsme běhali bosi.
A kdo dál doběhhne jsme soutěžily ,děti
09.04.2007 17:23:00 | Vivi.~2
Děkuji za připomenutí mých dětských let, dílko se Ti moc povedlo, opravdu, úplně jsem se zasnila a jako malý film si přeřála větu po větě, slovo po slově a vidím svého dědečka na louce a také na veliké zahradě, kterou měli ...
09.04.2007 14:28:00 | NikitaNikaT.