Podzimní procházka

Kráčím městem, toulám se sám,

kde stromy zlatem a červení hrají,

mé kroky zní mezi listy, jež zem zakrývají,

podzim je čarovný, tajemný klam.

Vítr listí do víru zvedá,

pleská o mne, hraje svou píseň,

a ulice, jindy tak prázdné a chladné,

dnes září v barvách, co kreslí čas.

Zastavím se, památka přede mnou stává,

jak něco tak krásného člověk mohl stvořit?

Kolem mě turisté s foťáky v ruce,

vidí jenom další budovu před kterou pózují,

ale já vidím hlouběji, až do kořenů.

Toulám se dál, bez cíle a spěchu,

každý list, každý krok něco šeptá,

podzimní krása, prchavý sen,

v barvách města, v tichu a tmě.