Čas vřesu
Čas vřesu
Ty ho znáš.
Je to čas vřesu,
jsou to dny na samém dně,
kdy se sůl stává slovem
a usadí se uvnitř,
kdy strach proudí ven
a odlétá pryč.
Když podzim zůstává za zády
za modravými, zmatenými sny,
z tváří mizí smích
a ze všech vrabců se stanou sýkorky.
V noci se větve vlní,
na skle se objeví ledové květy
a na rtech medová hořkost.
Pak přijde bílý pes,
ležíc pod oknem
kňučí lidsky.
A ty bys šel
za tím voláním,
ale v tom ti brání
poslední vůle vřesu.
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Za tuhle dík...
Nevím, nakolik se s tebou setkám,
ale já ji beru...jako očistnou
někdy je těžko
ale když se uleví
a tíha opadne
je zas
moc fajn
a chceš žít...s mnohem větší silou
a dejchat z plna plic
a nic nedělat napůl
a...
každej máme nějaký svý a...
spoustu jich máme
a to je skvělý
Promiň za dlouhej koment, nějak jsem potřebovala, tohle dílko si uložím*
14.11.2024 09:50:29 | cappuccinogirl
To je jinoj j.i.n.o.t.a.j.ů
Poskládán mistrovsky zcela
Excelentní dílo pane
Kéž vstoupí do hlubin i hájů
Kéž jiskra rozsvítí a vzplane
A vůně vřesu vyladí vší nelad
14.11.2024 09:46:25 | šuměnka
Nad tebou otazník sebe znaje,
na krk ti dýchám jinotaje,
zkus vyčarovat lásku,
co nejde brát odevzdaně.
15.11.2024 08:20:28 | Tomcat