Šumavská

Šumavská

Zase po čase projíždím mlhami 
po serpentinách podivné energie, 
jež začíná protékat i mými žilami, 
jež krásnem a smutkem doplní mé baterie. 

Ta kouzelná atmoséfra temného kraje, 
kde ztracené duše rozpadlých stavení
bloudí a přitom vítr smutnou píseň hraje, 
až do posledního ze všech smyslů zbavení.

A ti jež vytvořili osobitou duši místa,
která stále skrze zamlžené lesy promlouvá,
jsou pryč - zbyla po nich jen socha Krista,
jež se na koloběh nezvratných dějin vymlouvá.

A v té krajině, jež teče s Roklanským potokem,
aby dokončila umělécké dílo nekonečné krásy,
teču i já s mými myšlenkami a s povděkem,
že zas mohu slyšet šumavských lesů hlasy.