Větříček

Když zafučí, chvěju se ve větru,
nadouvá mi halenku i myšlenky,
drandí kolem, naslouchá a šeptá. 

Taky nese na šíji břemena,
musívá rozehnat mraky, aby se
slunce i hvězdy, mohly ukazovati.

Líný však na podzim i přes jaro bývá,
to pak aby člověk hnal hoře holí,
stýská se nám, dokud zas neševelí.