S řekou

Strom si hoví v klíně řeky,
nabízí stín celé věky,
připravený na doteky,
od vody a větrů dmoucích.

Cesta jako stuha pne se,
chvíle klidu naskytne se,
na lavičku, když se snese,
tíha nohou kolemjdoucích.

Skála hradba středověká,
postavená bez člověka,
řídí směr kam proudí řeka,
na lesklé hladině zrcadlí,

obraz svůj jenž v zimě čeká,
nemá strach, nic ho nepoleká,
jen šupináč se tiše vzteká,
na rybáře chtíči propadlým.

V říši vodní trojrozměrné,
množství druhů nepřeberné,
řeka chrání svoje věrné,
před dychtivostí lovců vodních.

Zima dlouhá překlene se,
labuť tajně vejce snese,
dřív, než mládě vylíhne se,
racek jaro křídly svými počítá už po dních.

Krajina teď barvou sytá,
lavička už v stínu skrytá,
pro toho co ryby chytá,
zdarma azyl věrně skýtá.

Rybář má klíč od věčnosti,
sám jen ve své společnosti,
než zachrastí rybí kosti,
synonymem trpělivosti.