Ptačí zpěv

Jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý…
Počítám tóny, prsty mi nestačí,
Tolik ptáků, tolik melodií.

Modrý se nese jako chladný dech,

Červený zas plápolá v plamenech,

Žlutý, to žhnoucí slunce smích rozlije,

Zelený šeptá v korunách skromně,

Bílý je čistý, až zebe v mrákotě,

Tolik barev, to je k pokukání…

Ať velký či drobný, či štíhlý, či urostlý,

nechť ladí v akordech včerejších dní!

(Samozřejmě, stejně tak i těch dnešních!)

Na větvi, v povětří – tož neslyšíš?

Jenže ty, člověče, z hluku si pán,

železem chřestíš a mlčky se díváš,

na stromě pěje, a na ohni grilován,

křídla se mění – však už se usmíváš.

A dost! Ticho! Poslouchej!
Ptáci se vrací, když mizí tma,
harmonie dávná, co v duších dřímá.