Naše krajina je jako žena
divoká ale má vlídnou tvář
drsná je a přitom nezkrocená
ve sněhu objímá měsíční zář.
Do kola hory mne obklopují
Ondřejník
Lysá hora a Smrk
s lesem se vlídně pocelují
když z límce vystrkují vrcholky hor krk.
Radhošť a Kněchyně
ta milující náruč mámy
tyčí se k nebi jak strážné bohyně
obdivuji krásu panorámy.
Zdaleka slyším bublat horské potůčky
lesy jsou hradby
co klid v kotlině chrání
orchestr zvuků šimrá břehům lalůčky
když horká pára
zvedá se za svítání...
Námět je popsán pěkně, autorka zná krajinu o které píše a z textu se dá vycítit láska k rodnému koutu. Já sloužil ve Frýdku Místku v roce 1991, kde jsem absolvoval přijímač základní vojenské služby. Píšete moc hezky. Je to pohlazení.
13.04.2025 00:53:03 | Admirál
Děkuji, ten kraj dobře znám a jsem moc ráda že jste přišel číst a znova si zavzpomínal i na ta mladá léta.
13.04.2025 01:00:20 | Sidy
Sice už dávno, prochodila jsem poměrně hodně míst s batohem na zádech a malým stanem... Beskydy jsem však nikdy nenavštívila, a tak děkuji za Tvé verše, jsou jako živý obraz :-)
18.03.2025 10:35:40 | Helen Mum
Moc hezký napsané... Znám tuto oblast hodně dobře, všechny tyto kopce, kromě Kněhyně jsme s manželem zdolali na obyčejném horském kole .. Opravdu zážitek...
10.02.2025 06:04:23 | Marťas9