Její jméno.

Až na hoře na trůnu sedí,
ve své říši vládkyní.
V mlze tam tiše dřímá,
v noci hvězd se dotýká.

Plášť má z mlhy, šat z kamení,
sněhovou korunu na hlavě nosí.
Krásné dívčí jméno dostala,
přec není živá ani víla.

Něžná bývá jako úsvit ranní,
když ji slunce po úbočí hladí.
Jindy drsná, leč není krutá,
každému podle zásluh dá.

Když chceš hold jí věnovat,
musíš vzhůru k ní vystoupat.
Smíš se jí dotknout, nesmíš brát,
Sněžce můžeš své srdce na trůn dát.