Jaro v rodném kraji

Března paprsky Kamenice odráží
a kusy ledu dávno vzal proud,
jenž byl silný, jak nákladní vlak,
který každý den čeká na nádraží,
až projede křížem kráž každý kout
a nad komínem mu zasvítí bílý mrak

Chodí kolem jaro s nataženou dlaní,
jako žebrák, jemuž mráz perly hází,
přesto v městském parku zeleň raší
dávno je pryč doba zvonků a saní
už holubi štěbetají kdesi v mlází
jen lidské kroky ty opeřence plaší

Vyhublá krajina má po zimě hlad,
neboť byla pár týdnů v ledu zakletá,
než slunce zbavilo řeku stříbrných pout,
až se lidé z Tanvaldu začnou ptát
odkud po roce sem jaro přilétá
a pod křídly chrání každý kout