Kalné období
Kalné období
Přichází čas dešťových zpěvů,
řeka se zvedá, vylévá svůj klid,
břehy mizí v bouřlivém hněvu,
snažíc se svých hranic pozbýt.
řeka se zvedá, vylévá svůj klid,
břehy mizí v bouřlivém hněvu,
snažíc se svých hranic pozbýt.
Kořeny stromů drží se mechu,
kapradí šeptá modlitbu ve strachu,
hlína se tříští, propadá v tíži,
avšak voda plyne až k chýši.
kapradí šeptá modlitbu ve strachu,
hlína se tříští, propadá v tíži,
avšak voda plyne až k chýši.
Slyšíš ten vítr? Divoký nářek
na bouřlivém nebi, mraky snů
se lámou, tam slunce káže vztek,
břehy se ztrácí ve stínech, dnů.
na bouřlivém nebi, mraky snů
se lámou, tam slunce káže vztek,
břehy se ztrácí ve stínech, dnů.
Spád prudký, snaží se všechno utratit,
však proud je věčný, zpěněný kal,
vlny nás vedou, nelze se vrátit,
nechme se nést – vždyť svět zašeptal.
však proud je věčný, zpěněný kal,
vlny nás vedou, nelze se vrátit,
nechme se nést – vždyť svět zašeptal.
Až voda klesne, až slunce znovu vzplane,
kapradí se vzchopí, vzkvete jak chrám,
řeka nás zkouší, však v srdci máme
pramen, jenž plyne – a vede nás k nám.
kapradí se vzchopí, vzkvete jak chrám,
řeka nás zkouší, však v srdci máme
pramen, jenž plyne – a vede nás k nám.
„Někdy však, ten spád
vše nám odnese,
sice vzduch vyčistí…
ale kolik pitné vody
nám zůstane?“
vše nám odnese,
sice vzduch vyčistí…
ale kolik pitné vody
nám zůstane?“
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk