Brdské výhledy
Brdské výhledy
V mém kraji lužních mokřin a z niv vzrostlých hor,
kde z rána kosák s pěnkavou si ladí chór,
let dravce v mocných kruzích k nebi zřím,
však roje běsů ve stínu tu nespatřím.
Má samota je živa z melancholie
s ní vnímám krásu, již mdlá žádost nekryje
rzí marné touhy bez plamene života,
v němž plané lásky bol se sotva mihotá.
Už nikdy nepřivinu ženu na svůj bok,
jež sdílela by se mnou radost každý krok,
tu štíhlou laň, co vítá každý lesa květ
a mlčky žehná silám tvořícím náš svět.
Přec spílat ranám osudu tu nehodlám,
vždyť vnímat krásy přírody snad mohu sám,
v zem zadupat ten lásky přízrak dotěrný
a babím příslibům vždy zůstat nevěrný.
Gustav Mahler - Symfonie 10 Adagio:
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
... ano, vnímám v básni melancholii, ač se jí autor v závěru brání... text je poctivý, dobře napsaný...
14.04.2025 18:52:42 | Helen Mum
Děkuji za uznání mých básnických vloh, nicméně melancholii se nebráním, protože mě provází celý život od mých jinošských let a vždy mi dávala sílu ustát nekompatibilitu s okolní společností a zkaženost a vypočítavost moderních žen. Ale především byla zdrojem mé tvůrčí inspirace a nadhledu, s nímž jsem vnímal krásy světa a života nezávislé na lidské nízkosti. V básni zaznívá postesknutí nad ztrátou první a poslední z dlouhé řady žen, co se mě snažily pouze ulovit a využít (samozřejmě neúspěšně), ženy, která mě nezištně milovala a byla ochotna pro mě obětovat vlastní majetek i život. Bohužel sama byla pod tak silným tlakem okolí (panovačné matky, sobecké dcery, potměšilých a řevnivých kamarádek atd.), že nakonec přišla o rozum a skončila v ústavu pro postižené Alzheimerovou chorobou.
15.04.2025 16:27:21 | Zoroaster
dnes na mě vyskočila věta: Láska je jen pro silné... páni, jaká pravda, bolavá pravda ztracená ve světě, kterému vládne slabost... krásný text, a krásné toulky krásnou přírodou...
11.04.2025 18:28:21 | Sonador
