Jaro

Sluneční paprsky nebe šije,
rosou se park jak perly stříká.

V trávě mé stopy – dva pruhy živé,
ráno se probouzí po zvucích ptáků.

Krok za krokem vstávám do vůní,
slunce tiše šeptá do dlaní.

Park se halí v závoj zelený,
květy píší příběh probuzený.

Cestička se vine mezi stromy,
jejich koruny jsou plné proměny.

Sakury se rdí v jarním chvění,
barvy křičí tichým vytržením.

Záhony tulipánů, houpaví snilci,
otevřou kalichy teprve slunci.

Hyacint čeká, až přijde ta chvíle,
kdy barvy zvolna vzlétnou jak motýli.

Ráno je malíř, maluje světla,
na okvětnících se třpytí slza.

Každý květ krokem se probouzí zpomalá,
jak by čas spal a jaro ho hladí do tváře.

Usedám si na lavičku, čas se ztrácí,
kolem mě ptáci zpívají o námluvách.

Stromy kvetou do krásy a šeptaj
tiše — básníku, co hledáš v chladu?

Foto : https://www.facebook.com/share/p/1Yb66UHxja/