Óda na Země žal

Nad střechami mraků svítíš
Křídla lehce popálená
Kdo naučil tě létat?

Pod okapem rybích šupin sníš
Kůže vrásčitá a vláčná
Kde vzala se tvá první vlna?

V kamnech sopek žhavě topíš
Nad komínem žádný popel
Když po Tobě šlapou, tiše mlčíš.
Jak získalas tu sílu?

"Země!"

Z oken mého nitra foukáš
V dlaních rozplyneš se
"Matko!"
Co teď zbude ze mě!?

/Slunce roztaví tělo v popel,
řeka ho splaví do Tvých útrob/

Z Tebe i můj popel vzešel.
Kdo dal mi tě myšlenko?

"Má Země!"