Strom

Poryv větru se opřel o větve stoletého stromu.
Pod tím náporem padlo pár lístečků dolu.
Přírodní živel zakousl se do stromu
Chvátí a kejve s ním nahoru a dolu.

V obětí větru majestátný strom se kýve
Vítr s jeho tělem hýbe.
Hýbe však pevnost pečetěná léty
Odolává, je po jaře květy odkvetly.

Je po jaře a s letními bouřemi zase se
Strom pere. Odolává a pomalu zima tu je.
Však podzim jeho lístky, do žluta zastřel.
Je tu zima a strom vydržel.

Roky tu stál a mohl stát dál,,,,
Však člověk tvor že prý moudrý se ustál.
Ten strom je už starý a mohl by se zřítit.
Bože, kdo chce tvoje kroky řídit?

Přišli muži s pilou a už do stromu řežou.
Dlouhé hodiny jim trvalo než skončilo
To trapné bolestné divadlo.
Na zem strom - mrtvé tělo, dopadlo.

V podzimní podvečer kdy přicházela tma,
Skončilo to co stvořila příroda.
Strom který tu stál stovky let a vydržel,,,
Padl, pod rukou že prý pána tvorstva,
Tvorem – člověkem.