Já a on

Od dětství vím, jak chovat se mám.
Jak správně sedět, co říkat, co ne.
Přesto však tak málo znám
o všech těch touhách kolem mě.

Já měla bych dámou být
a někdy se za ni obléknu ráda.
Jen pro bůh neukázat muži velký cit
ale když on nemiluje dost, je to zrada?

Jsem z pravidel už unavená.
Já chci mu říct každý pocit.
Nechci být jen žena planá,
chci být jeho součást,génius loci.

Chci, aby věděl, jak toužím
dotknout se jeho spánku.
Prstem svým vykroužím
siluetu tváře, podobná vánku.

Chci, aby byl otrokem mé něhy,
chci zrychlit svůj dech...
Ty rýmy mě jen zdržují
končím s nimi!

Vykreslím prstem
cestu rtům.
Přes jeho tvář, rty a bradu.
Přes jemné chloupky na krku.
Přes důlek klíční kosti.
Přes hrudník, stále níž.Svět kolem mizí,
nemám už předsevzetí.
Neslyším nic.
Vnímám jen vůně,
ten slanosladký dotek..
To bolestné rozhodnutí. Chci pokračovat i navždy zůstat.
Chci mlčet i vykřičet tu dokonalost.
Chvěji se zevnitř i z venku.
Teď...
Teď je ta chvíle, kdy zraňuji jeho ego.
Je pro mě teď vším, co ztělesňuje krásu.
Miláčkem, láskou, broučkem,
kapkou rosy na pšeničném klasu.


A brouček ten,
cítí se být tygrem, medvědem a lvem...