Jméno večera

sedím u stolu sám se svíčkou a svědomím
vím však, že nikomu z nich nic nepovím
pocit je to děsivý, až neslyším vlastního dechu
jenž je vyroben skoro celý z tenkého plechu

Opouští mě tak dobrá nálada
Dostávám se zpátky na zem
Má to být asi jakási náhrada
Za to, že chovám se jak blázen

Při tom ponurém i tichém večeru
kde nikdo není pánem svého těla
když je otočen jakoby k severu
a poslouchá tak svá vnitřní děla