Již velmi dlouho

Již velmi dlouho
toužíme společně
prožít noc.
A osud nepřeje nám,
ze žalu sklenku si dám,
pak v duchu
tobě i sobě přísahám,
že sejdeme se jedné noci
nemajíce nevěry pocit,
nemajíce výčitky,
vrhneme se do víru touhy,
šat nezůstane celý,
bude roztrhán,
rozmetán
po celé komnatě.

Vnitřní silou jsem hnán,
zběsilost vlasy rozevlává,
dočkal jsem se oné noci
v níž ty –
pevně odhodlaná…
Co na tom, že nejsem prvý
Jsi tu a ležíce nahá
nalévám si pohár vína,
co podobno je krvi
slévám jím tvé tělo,
a pohár odhazuji za hlavu.
Pohlížím ti do očí,
pohár o dlažbu se tříští
jdu k tobě ještě blíž
snad mého srdce bití
uslyšíš
pohnutě hledím ke klenbám,
ale ty také…

Naše dechy se mísí
v úžasu tvou hruď
nehnutě obdivuji.
Dme se tvé srdce,
vyrazit hodlá,
snad z těla ven
tak prudce,
už nenechám tě dlouho čekat,
v spěchu se také svlékám,
upřeně na mě pohlížíš,
jsi spalujícím žárem
a já průzračnou řekou,
jsme tolik odlišní,
snad proto chceme
splynout.

Jsem plný neklidu
vidím-li tvé prsy,
jak se honosí a pyšní,
ještě jsem je neokusil ústy,
ale již tuším…
Ještě snad chvíle zbývá
a chvíle má
je pro tebe věčností…

Jen ve vjemech si libuj,
než ti dám hroznové víno
ke rtům rozpáleným.
V ústech tvých stane se
nektarem či vodou živou…

Tak pojmi vládu
dychtivě mě prosím
miluj
chci to,
chci to vše,
co je zakázáno,
Prosím miluj mne
dokud jsem smyslů
zbaven.
Nepřestávej dřív,
než objeví se slunce svit,
nastane ráno
Ano,
jen ty
žádej vše na světě
snad i mimo něj
NYNÍ….
Však ráno nic již nežádej…
Vzpomínky zůstanou,
nechtěj je násobit
jen jedinou noc
bez ustání miluj.
Co je nad jednu noc
příliš poutá
svazuje
i jediná noc
může býti krásná
Tak již pojď
hodiny běží
prahnu po tobě.