Líbí se mi ta představa

Líbí se mi ta představa, že jednou zestárnu.
Že mě kolem prošlé roky obalí jako brnění.
Jako ta fólie, která tak legračně praská
(Až to lechtá v krku)
Jako lišejník, co zahaluje něžně stromy.
Budu omšelý a rozbrázděný.
Pod nánosem vzpomínek a toho, co jsem zapomněl
Dokonalý jako totem.
Jako vánoční ozdoba ve které sněží!
Dokonalá plena
mě jako statný kyrysník ochrání před nástrahami světa,
který o mé kosti, kůži, tkáně, duši dávno nebude jevit zájem.
Mé mimikry odhalí
Jen tehdy, když bezděčně zavrzám klouby jako konví
(a to protože se lekne)
A jen tehdy, když se mi utrhnou uši u nákupní tašky
A já rozvířím vzduch slovy, která už dávno nikdo nezná
Hímlhergot, do pr....!
(lekne se a začervená)

…................................................

Líbí se mi ta představa, že jednou zestárnu.
A že to někde poblíž zavrže
posmutnělým morendem titanových kloubů
Naše srdce zjizvená léty, srdce samý suk
Už nezatroubí divoce jako dvanácterák
Jen zaševelí jako vysloužilý parník z White Star Line
Vím, ale že tam bude známá tvář
Která bude stejně jako já přemítat, kam se poděly všechny ty háčky a vykřičníky
Našich snů.
Dopijeme šálek.
A na tři
Hodíme bez reptání své šémy do tmy.