Dívce u hladiny vodní

Obdivuji
v jejích očích hravost,
hádám,
že nyní nejspíš nemá známost.
A i kdyby - má charizma
i když je tak dětinská...

Méně poutavou se mi jeví
chlapecká její postava,
přec do varu mě dostává
pár jejich dlouhých,
štíhlých nohou.

Když stojí čelem k vodní hladině
ve vzniklém trianglu pod klínem
proniká mezi nimi - subtilními
kužel slunečního jasu.

Mnohý by rád prostupoval...

Já však jen svými prsty
po obruči jejích rtů
i po povrchu perel,
jež má ukryty v ústech.

Spirály zlata zdobí její hlavu,
tvář má bílou
je bílá jako křída,
co se tu a tam
s ruměncem střídá.

Barokní malíř by jí bez váhání
domaloval křídla.

Má nyní známost,
žehlí si vlny,
rebeluje,
vzdoruje všem,
jež měla v úctě,
nesnáší zeleň,
nenávidí thuje
ani květy na zahradě
nemiluje...

Jak vidno
z řeči jejího těla
vůbec ničeho nelituje...