Anotace: ..
poslední v pozlaceném papíře
na lůžku z odlesků
křišťálových
a venku prší sladká slova
nevěřím očím
silnější je touha
aby se na jazyku
v okamžiku chtění
pomalu ztrácel den
v rozpouštění
projela tělem naděje
že se zas jednou tělo s druhým
zachvěje..
může být jediná
a nekonečně tát
nechat se hřát na rtech lačných
a s každou chvílí kdy čas neví
stávat se něžnou iluzí
čí ruce jemné
tvar jí daly
ty hladké křivky
pohledy
oblé jak samo tělo ze snů
pomáhaly
pralinky belgické
z cizích krajů
smrt pro ně za život bych dal
konečky prstů umazal
s myšlenkou na ně
usínal
pralinky bíle
v korábu z březové kůry
ladí
chutí
vůní
milováním
to ještě všechny stromy spínaly větve
stejným směrem
ve dvorech klášterů
z mé pleti jsi hodoval
za nocí plný střípků z cest
tehdy
jsi mě miloval
02.09.2013 14:54:49 | Noc17
To jsou k nám hosti
Hleďme na to
Půvabný zpěv
Snad v hrdle zlato
A kolem hejna motýlů
..na tácu zbyla poslední..
A boj se o ní velký chystá
02.09.2013 15:03:57 | poeta
tys alchymista
a v kostky hráč
lákáš mě vůní kávy
krystalků pár
na spodním retu zbývá
a slavičí kolotání
z pavučiny dech
k tomu být
Tvá milá :)
02.09.2013 15:40:08 | Noc17
Nejen že milá
Má a navždy
Též v mysli obraz z jistých čar
To proto že jak slunce ráno
Tvůj stín vždy spatřit
Božský dar
A v písku stopy moře smývá
Žes byla blízko znamení
Vím v proudu času
To se stává
Jsme k sobě touhou
Vábeni
;-)
02.09.2013 18:12:12 | poeta