Anotace: den snícího satyra
Snící satyr
Bělounké sedmihlavé
saně úsvitu
do soumraku
znachoví
a promění se
v sedmi-krásky
ty nás pak
v noci zulíbají
sedmerem
nevídaných polibků
Jaká jsou sedmera polibků?
imaginace se zavlní
otevře očka a nechrní
zívajíc vylézá ze sklípků
zahání svit a křídla sýčků
sfoukni svíčku
04.07.2014 18:54:11 | Pamína
ale kdysi jsem si k tý svíčce sám sobě řek: jednou si sám nad sebou zapálím
svíčku a už nikdy ji nesfouknu-jenom tiše vkročím do záře jejího plamínku..
ale fakt, proč u toho musí být jiní,co si ji dokážou libovolně zapalovat a zhasínat ?- jak k tomu přijdou..začínám se stydět
04.07.2014 19:17:16 | Frr
jo Pamín/k/ko, kéž mám/e/ tak zas jednou v duši Šábes!/"princeznu Sabatt"-jak říkávají Chasidé/ a říct si jen:
venku tiká času-žer, ale ten je nekošér..:-)
04.07.2014 19:07:53 | Frr
Být trochu saň při lovu sedmerého, mít i svou dlaň, souzvuku setmělého a nedusit se peřím jícnu, naopak zářit knotem svícnu a jít ...bez ztráty času, zalykat se bubínkem krve...co bylo prve...?
04.07.2014 17:46:53 | básněnka
...pro lásku mít z něhy sedmero hebkých sání..jen kdyby svah té sněné krajiny-duší i závratí /od vlásku k nehýtku palečku nožky/
byl v horečce souznění k mání...
(nejspíš bych v pádu pak rozbil si držku,páni
a jí přišlo by to záhy jistě k popukání..)
PS veršotepu veršotepu
a bůhví komu tím
na čelo i nervy klepu..
04.07.2014 18:31:27 | Frr