Anatomie citu

Až nastane ta správná noc,
pak nejjemnější vlákno tmy
z ní ukradnu si na pomoc
a nahotu s ní svážu tvou.
A duši prodám Ďáblovi,
i Bohu, ať se o ni rvou!

Snad k zatracení času dost
mi zbude, teď jen lásku tvou
chci poznat víc než boží zlost.
A smrt ať ztiší ten svůj řev!
Až těla v extázi se pnou,
pak teprv může stydnout krev.