Tam, kde jsi

Znáš mojí skrytou touhu,
nejsi nikde, v tom rohu,
kde se Ti schovám,  já, 
celá bledá, se zvedám, trochu škemrám,
přesto se nikým přistihnout nedám.

Nic proti vlastně nemám,
ale co, když Ti nic nedám,
tohle přesně dělám.
To není jenom pocit,
že nic dobrýho nemám.

Je tolik stejných bran, 
co se liší v počtu ran.
To je můj přístup, ne zbraň,
přede mnou Tě chraň.


Představuji si jak máš v hrsti, 
a Tvoje prsty, vnímají mě.
Křehce.
Ne, to se mi měnit nechce!
 

Pořád tam jsem, jsem tělem, svým pachem, 
odolávám strachem, dotýkat se tvých rtů uchem,
být  tím prachem, nebo to risknout, ikdyž to skončí krachem.

A tak se lákám pohledem, jak si asi povedem.
Taky tím, že teď jsem k Tobě bokem,
skočím směrem nahorů z tvých oken,
Běhám kolem Tebe krokem, 
učíš mě, vnímat to třetím okem. 

Stále hledám větší smysl,
meztím, uniká mi pravá podstata,
jak proklatě jsem zakletá.

Chci být blíž, blíž, blíž..
Ty to víš, je to kříž,
tím spíš, že konečně v klidu spíš.