Delirium

Všem je kolem zle a roztříštěné lahve od absinthu lemují ulici
Všem je zle, jen pár posledních se drží na nohou
Opírají se o fasády domů; opilci
Andělé strážní dnes neslouží svou šichtu ubohou

Nenávist zalévá ulici dlážděnou zlatem stejně jako smaragdový mok
A v lahvi již ani lok
Poslední krok
A skok
Dolů z útesu do propastné tlamy deliria a morální kocoviny

Nahé dívky kroutí se kolem pouličních lam a svá těla nabízí
Nikdo se nechytá na jejich hvězdnou oblohu
Na měsíční úsměv, jenž s oddaností řádových sester sklízí
Od ožralého asociála lačnícího po Bohu

Hra se Smrtí má prý jméno Rakovina
A voní po květech
Dnes však bolavá Kocovina
Lační po svých obětech
Dravá jako prokletý pták, jenž nikdy nevylétne z hladu
Do půlnočního chladu

Vše, po čem toužili, rozpustil ten proklatý smaragdový démon v rudém plášti
Vše zahubil, co snažilo se vypučet k životu pod nebeskou bání
Vše padlo za oběť jeho spalující, krvelačné zášti
Nenávistně však své svěřence chrání

Ona tam stála a pozorovala tu zlobu
Bezpečně ukryta pod hlínou mělkého hrobu