Barevná sklíčka

Hledíc dychtivě na barevná sklíčka
přitom přivřená namalovaná víčka
zkoumá měnící se obrazce v kukátku
točící se dopředu i pozpátku
barevné mozaiky, tančící ornamenty v rámu
připomínají prosklené tabulky středověkého chrámu.

Slunce s měsícem se míjí
navzájem záři svou do sebe vpíjí
kočky plouží se tiše tmou
v náhlé úzkosti pokleknou
a oduševnělé zvuky velrybí
tesklivou dekou tě pokryjí
barvy duhy poplely svá místa
tolik, tolik se jim stýská
k omamné vůni jasmínu
celou svou bytostí se přivinu.

Když andělé ztrácí orientaci jako netopýři
iluze vznášejí se vzduchem jako chmíří
malé mořské víly uvíznou v rybářských sítí
rozpoutá se bouře, černá a sílí
narážím čelem do skleněné zdi
boří se domeček z karetní hry
a každá karta snáší se se krouživě dolů
sbírám je po kolenou na konci stolu
pod tmavým krokem stínu
do motýlí ulity se svinu
do vlastního světa fantazie
bolest lehce se skryje
v třinácté komnatě objeví tě
okolí nevnímající, hrající si malé dítě
neviditelná ruka konvičkou vzpomínky zalévá
rezavá konev se dnem, přesto je bezedná
rty růží u u plotu se chvějí
bez vnitřního pochopení
každá zeď je dvojí stranou
není lehké rozeznat tu správnou…

Příroda u plotny vzdychá
léčebný lektvar míchá
uvězněn v bodláčí, dochází síly
prchlivá slova nepochopením mýlí.
Za ranního šera
utíkám pryč ze svého těla
pozdní svítání
k slzám dohání
večerní východ slunečních paprsků
překvapí třpytem diamantových odlesků.

Hledíc dychtivě na barevná sklíčka
přitom přivřená namalovaná víčka
zkoumá měnící se obrazce v kukátku
točící se dopředu i pozpátku
barevné mozaiky, tančící ornamenty v rámu
připomínají prosklené tabulky středověkého chrámu.

Andělé ztratili orientaci jako netopýři
iluze vznášely se vzduchem jako chmíří
malá mořská víla v rybářské síti spí
narazila jsem čelem do skleněné zdi.