Nepolitická

Nevím

jestli chci potkávat lidi

Když neví

co mé oči vidí

Nevím

jestli chci někoho míjet

Bez povšimnutí

zvládnout svůj výlet

A co když je to naopak

Hledat mezi všemi zázrak

který v této době

nás přivede k sobě

Každého k sobě samotnému

Chodit jak zrcadlo

k otroctví životnému

Jak blesk bych projel celým davem

který by zkoprněl nad svým stavem

A jako zdymadlo

každého človíčka bych zanesl tam

kam patří

Ne tam, kam se žene

a dál to už znám

Jen situace svízelné

Život pořád předkládá život k řešení

a přitom to tak není

To jen člověk si osvojil tuto zásadu

která ho utiskuje dozadu

Nechte svízele svízelit

a pojďme se veselit

Vždyť chudina je základ státu

a domnělý blahobyt

už dávno není jak měl být

národ sobě

díky úřednímu aparátu

Lidé z nás jsou s námi proti nám

Legislativa určuje tento vztah

Člověk s člověkem se nedomluví

Vytvořil tak hejna vran

Která jen krákají na zátah

za provázky

jejichž skřípot náš kravál tlumí

Lajk se diví

Zbytek čumí

….

Nechci potkávat lidi … a krákat …