Jedna z lidských zbraní je psycholáskou vydírání
Loutkové divadlo, má na sto tváří,
mám zase vztek a slzy na polštáři
Beznaděj má po nocích kráčí,
prázdná a smutná data,
co teprve nastanou ve dvou kalendářích
21 století.. temný středověk
v obou nás s kamennou tváří,
je nám to jedno, že hněv řine se nám po oltáři...
Bez tváře žijeme, beze soch a pomníků,
bez krásných vzpomínek a bez díků.
Žijeme teď a tady,
už dávno nestavíme chudým hrady
Opusťím ten svůj strach
ze samoty, stáří, bolesti
a smutku...
A v opuštěném ránu beze spánku,
nechám svoji pýchu,
ať si leží v nahé zimě pod měsícem,
kde jí svlečou šat z tvé falešné lásky.
Já pak vstanu a budu zase veselá.