ZRÁNA RÁNA

Proč to ticho tolik řve.

Proč nemlčí, proč se pře.

Proč se pořád jenom rve.

Ticho tu a onde kdo si pro

něj dojde. Nebo je to sirotek 

bez otců a bez matek.

V téhle říši, náhle hlas se vzkříšil.

Řve z plných plic a však já nic neslyším.

Roztrhnuté plíce, žádná hláska nevydána.

Ta rána vydána napospas, jen co, procitnutí.

Pnutí bez pohnutí mysli, to je to co si vroucně

myslí. Tak co, ne už to nejde spánek někam jde

už mne nechce, líně bez kouska ničeho letmě vstávám. 

Prostředníček tomuto dni, tak bezútěšně dávám.

Oči otevírám jasné světlo k sobě pouštím.

Jo, už je zde přímo s procitnutí na mne skočil.

To on už je zde, v tomhle světě dlí, chci se jenom

skrýt, tajně utéct do světa plnohodnotného nebytí.

Nechci psát chci jen spát, do oka strčím si drát.

Takový ten bez svého těla, co se jen tak tváří.

S tváří potupně smutnou maskou bez kouska náznaku

čehololiv. Nohy dá do praku dá šuká ji na kapotě auta.

Koho, no přece ji v touze co ji v mysli nosí, ten neúprosný.

Každý den zlomím si žebra a srdce vyrvu ven.

Ještě se cuká chtělo by pumpovat, kde je kurva ta duše.

Odpovím si suše a bez vytáček, co já vím radši se rozpojím.

Nezastavím svět nestopnu ani den všechno jde, půjdeš

s ním, já vím jsi jen stín svého majitele. Tak co hele

svět půjde jednou určitě do prdele, ale zatím stále sebou mele.

Tak zatím šukej do vagíny do prdele a do všech dírek co jich ona má.

Touha a chtíč to je pointa světa, trvá jen chvíli tak co stojí za to žít?

Chce něco někomu říci ale pusu plnou semene má, vyprskne ten obsah polykat 

to nebudu řekne suše ten obsah ztéká ji z úst dneska mám půst řekne, 

nebo spíše jen tak mlaskne.