Černý oči

Byly tu dny a byly tu noci,
byla tu rána a s nimi vždy procit,
co zas ty oči, co černý jsou jak tma,
co zas dělaj mezi mýma čtyřma zdma?

Dostal ses dál, než bylo by zdrávo,
dostal jsi víc, než mělo být dáno,
nestál jsi o city, nebo snad ano?
Chtěl, nebo nechtěl jsi zas další ráno?...

Otázek víc, než mohla jsem vyslovit,
pak zbytky rozumu snažit se vylovit,
od rána do noci a pak zas od znova,
fakt díky Osude, jak vtipná osnova.

Byli jsme ztracení, občas se našli,
v opici po chlastu, po dehtu v kašli,
dobře jsme věděli, co život umí vzít,
dobře jsme věděli, nemůžem sebe mít.

Hořkost tvojich rtů, dodneška mne pálí,
moje zbytky citů, na dně se teď válí,
na dně tvýho srdce, s sebou sis je vzal,
když ses mě té noci jednou pro vždy vzdal.