Za(ma)mindrákovaná

Měla muže, s kterým žila

Hodná a prý i trochu hezká byla,

ale neuměla uklízet
a vařit ani prát

měla hezký úsměv,
ale málokdy se měla
čemu smát

V jeho očích neuměla vůbec nic
nebo jí to nikdy neřek´

ani, že by jí měl rád

-Spíš, že zůstane sama
měla by se bát-


*
*
*


Nejdřív ho možná i milovala

(než jen stín
a součást jeho věcí
z ní se stala)



Tak těšila se
každé ráno,
až odejde

A počítala minuty,
kdy se vrátí
domů



- Kdyby tohle někde řekla,¨
tak nevěřil by tomu....-



*
*
*


A zatím on



...Prý ji miloval,


tak z lásky
ukázal jí
sílu,

co ukrývá
ve svých

mužných pažích




A nebylo to tak,
že nosil ji
na nich


*
*
*


Už nechtěla ho
líbat

Nechtěla
to spojení

Tvořit něco,
co bylo a už není


Nechtěla ty
doteky

z kterých
mrazí


zavřela oči
ale byla jak dva
vrazi


Když vraždí duši
tělu
co je mu
obětí


( - každá máma myslí
nejdřív na děti - )




A taky na to, jestli za to nemůže


Jestli chyba není u ní





....až takhle vryl se do kůže -

......

Tuhle nevěnuji, protože adresát by ji nechtěl číst.