Touha

Touha.

Touha je zázrak,kámo,zázrak.
Hezký, ale já mám touhu jako prak!

Zlato mé, co pomůže mi
tlačit touhy kárku,
k téhle dřině povolávám
vždy jedině Klárku.

Není vždycky směrodatné
že na Klárku zavolám
občas marně rozhlížím se
kde tu holku vlastně mám?

Teď tu stojí na stolečku
láhev vína načatá,
Klárka asi ve skleníku
hnojí svoje rajčata.

Sic mám z těhle vitamínů
kožich tlustej - macatej,
radši bych na prostěradle
ležel pěkně nahatej.

Věřte mi, že netrápí mě
sexuální fobie,
jen chci Klárku ovinout
jak smršťovací folie.

Pohladit tu vlásky,ouška
tu bříško nebo boky,
hned jsem celej rozměklej
jak rozvařený noky.

Svěžestí chci zářiti
jak pražské slůně Rudík,
já po chvilce milostné
jsem strženej jak budík.

Tahle činnost namáhá mne
i když mi jde k duhu
hledám cestu jak vystoupit
ven z bludnýho kruhu.

Co si Klárce zadávám,
to neni žádná láce,
pomaličku objevuji
kouzlo ruční práce.

K tomuhle je vážně vhodná
každá denní doba,
nakonec jsme kupodivu
spokojený oba.