Anotace: ...
Klidně si hraj
Říkáš mi „Nezlob“, já neslyším,
nechceš se dívat? Ne, netuším,...
Vím co chci já a je to zřejmé,
vším tím ti říkám, prosím, měj mě.
Tak jak máš rád, mě stejné láká,
klidně si hraj.. hraj na vojáka.
Budu tvá pevnost k dobývání,
munice? Začni zulíbáním.
Kdekoli tvé rty teď můžou být,
já nechci se nechat...nedobýt.
Klidně si hraj...hraj na vojáka,
pro naše "zbraně", mě tvá hra láká.
Pořád k hraní svádíš, a včera v parku druhá lavička zprava byla prázdná,a já pak celý večer sedel v kavárně na Rue de Seine sám, opuštěn. ;-)ST
19.04.2024 13:29:43 | Tomcat
Tak ale to mě opravdu mrzí, že jsme se minuli.
Já vážně čekala, až do poslední chvíle, co to šlo
a právě proto jsem ti tam nechávala tento vzkaz.
Příště ho raději nechám u snové brány,
odtud ti ho určitě doručí.
:-)
19.04.2024 13:37:47 | Dreamy
No jestli to nebude tím, že ty jsi čekala v Praze a já Tě hledal v Paříži, tam, kde jsme Tě prvně potkal. Komunikace nám skolabovala, tak opravdu zůstáva, už jen ta snová brána. ;-)
19.04.2024 13:54:51 | Tomcat
To jsou ty virtuální světy,
člověk lehce zabloudí...
"Zlaté" reálné zastávky, opuštěné lavičky fotbalových hřišť nebo stavidlo venkovského rybníka...to bývaly jistoty. :))
19.04.2024 14:01:45 | Dreamy
Jo to byly krásné časy, kdy na to aby jsme se sešli, jsme nepotřebovali mobily a další vymoženosti, to svět byl ještě krásný, když nám bylo -nást. ;-)
19.04.2024 14:13:29 | Tomcat