Souhvězdí Andromedy

Tvá bolest, krásná Andromedo, kosmické sytí hlubiny

a stříbrné slzy po tvém boku třpytně kanou z mlhoviny.

Ke skále nechala tě přikovat pyšná Kasiopeja,

                      aby pro falešné blaho vlastní domoviny,

nahou vydala tě netvoru,

                        jehož sama nesnesla by ani z poloviny.

Ten hrozný přízrak vynořil se z temných končin moře,

tak ženy u moci vždy bez soucitu lidem přivolají hoře,

když touhou zmámeny v náruči manžela začínají snít

o životě, v němž krásu svou by mohly lépe vydražit.

Rek Perseus snesl se k dívce v kosmickém svém letu,

když zželelo se mu dcery rodičů uchvácených z baletu,

jímž mořská příšera držela v šachu hrůzou oněmělý lid,

a žádal Andromedu pojmout za ženu, když vrátí zemi klid.

Na to zbraní nesmírnou zvíci hlavu Medúzy

                                                sám zneškodnil Krakena.

I povila mu vděčná Andromeda sedm dětí

                   a sláva Mykén již ničím nemohla být zkalena.