Souhvězdí Panny

Anotace: Volný závěr básnického cyklu "Paramytologie souhvězdí"

Na rameni Panny prý zeje průzor do středu vesmíru:

Střed veškerenstva? Ovšem, a ne ledasjaký:

Obří hnízdo galaxií – v jádru jich je odhadem tři tisíce…

Nezměrná rozlehlost – vyšlete paprsek světla:

Ke středu vesmíru poletí osmdesát milionů let…

Gigantická gravitace – sto tisíc galaxií na vesmírném orbitu…

Mléčná dráha jako relativně nepatrný shluk sluncí

obíhá společně s ostatními galaxiemi našeho vesmíru

okolo nepředstavitelně hmotného středu nekonečné síly.

Bůh? Běda, s něčím takovým na mě nechoďte!

Lze snad něco tak nezměrného vyjádřit pojmem,

jehož etymologie spadá do řádu věcí lidských?

A kam spadají veškeré výsledky vědeckého bádání?

Samozřejmě do téhož řádu věcí lidských.

A Védy nás učí, že vesmírů je nekonečně mnoho.

Nové vesmíry neustále vznikají a staré zanikají.

Konec našeho vesmíru je rovněž neodvratný…

Všechny známé kultury na planetě Zemi

viděly v souhvězdí Panny ženu:

Babylóňané bohyni lásky Ištar

Římané bohyni lovu Artemis

Řekové bohyni plodnosti Deméter

Indové Krišnovu matku

Křesťané panenku Marii

Egypťané bohyni Eset – Osirisovu matku, sestru a manželku.

Žena, kolem níž se všechno točí?

Jaká pošetilost! – Mýty našich předků

měly sotva ponětí o hnízdě galaxií v Panně,

přesto na ni hleděly s nestrojenou úctou.

Avšak v ženě hledaly čistotu,

jaká přísluší panenské nedotknutelnosti.

Samozřejmě marně – proto věčným ideálem

zůstala pouze nebeská žena – bohyně,

jež ve své ryzí podstatě a mateřské síle

dlí nedosažitelná v souhvězdí Panny.

Navždy uvězněna v nesmírnosti (ne)vědění?