Anotace: Volný závěr básnického cyklu "Paramytologie souhvězdí"
Na rameni Panny prý zeje průzor do středu vesmíru:
Střed veškerenstva? Ovšem, a ne ledasjaký:
Obří hnízdo galaxií – v jádru jich je odhadem tři tisíce…
Nezměrná rozlehlost – vyšlete paprsek světla:
Ke středu vesmíru poletí osmdesát milionů let…
Gigantická gravitace – sto tisíc galaxií na vesmírném orbitu…
Mléčná dráha jako relativně nepatrný shluk sluncí
obíhá společně s ostatními galaxiemi našeho vesmíru
okolo nepředstavitelně hmotného středu nekonečné síly.
Bůh? Běda, s něčím takovým na mě nechoďte!
Lze snad něco tak nezměrného vyjádřit pojmem,
jehož etymologie spadá do řádu věcí lidských?
A kam spadají veškeré výsledky vědeckého bádání?
Samozřejmě do téhož řádu věcí lidských.
A Védy nás učí, že vesmírů je nekonečně mnoho.
Nové vesmíry neustále vznikají a staré zanikají.
Konec našeho vesmíru je rovněž neodvratný…
Všechny známé kultury na planetě Zemi
viděly v souhvězdí Panny ženu:
Babylóňané bohyni lásky Ištar
Římané bohyni lovu Artemis
Řekové bohyni plodnosti Deméter
Indové Krišnovu matku
Křesťané panenku Marii
Egypťané bohyni Eset – Osirisovu matku, sestru a manželku.
Žena, kolem níž se všechno točí?
Jaká pošetilost! – Mýty našich předků
měly sotva ponětí o hnízdě galaxií v Panně,
přesto na ni hleděly s nestrojenou úctou.
Avšak v ženě hledaly čistotu,
jaká přísluší panenské nedotknutelnosti.
Samozřejmě marně – proto věčným ideálem
zůstala pouze nebeská žena – bohyně,
jež ve své ryzí podstatě a mateřské síle
dlí nedosažitelná v souhvězdí Panny.
Navždy uvězněna v nesmírnosti (ne)vědění?