Divočák

Před mojí poustevnou zachrochtal divočák,

snad pozdravit mě chtěl, leč slova zapomněl,

pak chroustat žaludy se jal ten nezdvořák,

a cestu zryl pod obraz jatek krysích těl.

Ten kanec mě však do úsměvu ponoukal,

když seznal jsem, jak dobrý je mu každý červ

a z nouze k lázni poslouží mu bahna kal,

to zvíře ve mně podráždilo každý nerv.

Když patřím na klů zbraně zrudnu jako rak,

neb dotaz na zelený úděl s resetem  

mě dohnal k bezmoci: já rád bych zvěděl jak

všech vzdát se potřeb a nestát se prasetem.