Kdy už bude konec

Všechno to začalo už dávno zpátky
Nebýt toho, nepsal bych tyhle řádky
Co pomůže tak zničené duši
K mým problémům jste byli hluší
Nemyslím nikoho konkrétně, ale společnost
Nešlo to zastavit, jak porouchaný kolotoč
Prášky a látky, alkohol a prášky
Stejně jste si z toho nedělali vrásky
Patnácti letý kluk co přežil znásilnění
Od té doby ale neměl klidné spaní
Bojoval dlouho, přesněji deset let
Nic ho nepřesvědčilo, že tohle je hezký svět
Ten člověk nejsem já, já bych tu chtěl dál žít
Někdo ve mě ale nechce, spíš chce umřít
A tak sám se sebou pořád dál bojuju
Abych na to nemyslel, ostatním rád pomohu
Stavím každého nad sebe samotného
Sebe vždy beru jako toho druhého
První je kdokoli, jen ať to nejsem já
Ať nemusím myslet na své patnácti leté já
Dlužím mu spoustu věcí, za to co prožil
Stejně bych byl radši, kdyby nikdy nežil