Z večera do rána – okouzlení

Z večera do rána – okouzlení
(Pozdě večer, zase mlha – druhá část)


To je Ta,
                  co ráda tančí po setmění
To je Ta,
                  co mocnou silou pokušení
S nadhledem,
                  tak ladně a tak samozřejmě
Vládne bez
                  jen jediného zaváhání
Zdá se mi,
                  že i ta její křehkost mírná
A též i
                  to letmé malé uzardění
Noty jsou
                  té písně kterou zlehka zpívá
Co ve mě
                  teď způsobuje opojení
Cítím se
                  tak krásně zblble, omámeně
To po všem
                  tom jejím vilném čarování
Že i já
                  si tuhle krásnou melodii
Notuji,
                  když bezostyšně sním si o ní
Jenomže,
                  jak si tu takhle prozpěvuji
Naopak
                  teď čar a kouzel působení
Přeneslo
                  se tím i na tu čarodějku
Najednou
                  jsme oba stejně omámení
Tančíme
                  a nechce se nám vůbec domů
Přestože
                  noc zvolna už se v ráno mění
Spolu pak,
                  když mlhou a tmou vyrážíme
V ulicích
                  jsme noční Prahou okouzleni
Zvolna jdem
                  skrz Žižkov a přes Vinohrady
Poznávám
                  v těch černých očích zalíbení
Radost mám
                  tak velkou že nic nekazí ji
Takže pak
                  i cudně rychlé rozloučení
Příslibem
                  je o to ještě větším, zdá se
Těším se,
                  vždyť možná chtěla políbení
Jisté je,
                  že určitě mě nejmíň dvakrát
Pozvala
                  na oslavu svých narozenin
Přijdu rád
                  tak za dva týdny na viděnou


(La diferencia: “Yo no sé si yo te amo, pero sabo yo te quiero.”)