Dívka v bouři 2

Dívka v bouři


1. sloka:

Mračna se přihnala,
nebesa zatáhla
černavou oponou.
Hned vítr zvedl se,
sílil až vichřice
ze stromů servala
listí a větévky.
Které pak společně
prchaly zmateně
setmělou oblohou.
-
Poledni se tma zlá
i světlu vysmála
s děsivou převahou,
až ten smích přehlušil
hučící bouře zpěv,
kterému navíc hned
častý hrom doprovod
vyhrával zběsile.
Nabrala na síle
bouře tou operou.


refrén:

[: nádhera divoká síla a moc :]
[: promění snadno den v hlubokou noc :]
[: a noc zas naopak v přízračný den :]
[: to co jsem zažil je krásné jak sen :]



2. sloka:

Tu dívka bez bázně,
bosky, leč vznešeně
krajinou bouřlivou
prochází v poklidu.
Sem tam si zatančí,
že déšť ji promáčí
celou až na kůži,
vůbec jí nevadí.
Bouře dál dovádí,
ale čím dál tím míň.
-
Zdá se že v moci má
bouři už docela
blesky, déšť, také i
vítr se zmírňuje.
Ona se usměje,
ladně si poskočí,
dál si jde radostně,
bosky a vznešeně
a bouře kolem ní
z cesty jde, z úcty k ní.


refrén:

[: nádhera divoká síla a moc :]
[: promění snadno den v hlubokou noc :]
[: a noc zas naopak v přízračný den :]
[: to co jsem zažil je krásné jak sen :]



3. sloka:

Mraky se trhají
řídnou a světlají
a slunce najednou
svítí jí nad hlavou.
Svítí a jako by
hladí ji paprsky.
Velkou moc ovládá
to děvče bez zábran.
Úžasem přikován
ta kouzla sleduji.
-
Že její krása má
moc bouři umlčet,
je věc jíž rozumím.
Těžko však pochopím
že směl jsem vidět ji
s radostnou odvahou
do naha zmáčenou
jít živlem bouřícím.
-
Do očí hledí mi
a jde mi naproti.